Dlouho jsem zvažovala účast na světových dnech mládeže v Portugalsku, ale nakonec jsme se (tři řeholní sestry každá z jiné kongregace) 26.7. doslova odlepily od země, abychom zažily něco neopakovatelného.
Cesta z Ostravy do Porta trvala přesně 24.hodin (bez posunu času). Autem Ostrava - Katowice, letadlem Katowice - Warszawa a Warszawa - Lisboa. Protože předprogram organizovala diecéze Porto, čekalo nás ještě 300 km autobusem. Z prvotní hrozby, že Portugalci nemají příliš organizační vlohy, se ukázalo, že to vůbec tak špatné není. Je jasné, že přijetím přes milion poutníků v jednom městě, neklapne všechno na jedničku s hvězdičkou, ale já si nemůžu naprosto stěžovat. Díky patří i všem českým dobrovolníkům, jejichž nasazení bylo též obdivuhodné.
Téma setkání bylo "Maria se vydala na cestu a spěchala (Lk, 1,39). Setkání mělo též krásnou hymnu "Důvěřuj", kterou se mi podařilo naučit těsně před odletem.
Porto
Porto je krásné město a hostující farnost se o nás dobře starala. Dopoledne bývala společná ranní modlitba, po ní mše svatá a poté možnost různých aktivit. Z nabídky: úklid města, návštěva domovů důchodců, prohlídka hasičské záchranné stanice. Po obědě pak byl už volný program. V rámci poutnického balíčku byl pohyb v MHD zdarma a několik dní i vstupy do muzeí a jiných kulturních památek města.
Mým snem bylo vidět moře a to se mi splnilo. Život v Portu a řekla bych v celém Portugalsku, je spjat s krásou i hrozbou Atlantského oceánu. Voda byla hodně studená, ale když jste u takové nádhery poprvé v životě (a možná i naposledy), nevyužijte toho…
Středa, čtvrtek, pátek byl dle programu ve farnosti a v sobotu jsme poprvé mohli pocítit nadšení davu. Dopoledne se totiž konala závěrečná mše svatá předprogramu s diecézním biskupem D. Manuelem da Silva Rodrigues Linda. Nechtěli jsme nic podcenit, takže jsme celá skupina vyrazili z farnosti hned ráno a odměnou nám byla první řada za kněžskou sekcí.
V neděli nás čekala ještě stylová rozlučka s farností, koncerty, povídání, děkovačky, společné jídlo. Náš hostující klášter nás přijal s otevřeným srdcem a náručí, takže bychom tam vydržely určitě ještě dlouho.
Ale nedalo se, nastal čas loučení a už jsme seděly v autobuse směr Lisboa. Cestou se stal takový malý zázrak... Mnozí z nás se chtěli podívat do Fatimy, ale nepřímo se zakázala návštěva tohoto poutního místa, pro obavu z kolapsu dopravy. Nicméně jsme se při přestávce na benzince snažili uprosit pány řidiče, aby nás tam aspoň na chvilku vzali. A ejhle...pár telefonátů na velitelství autobusové dopravy a my jsme se mohli alespoň 40minut prožít hlubokou atmosféru mariánského poutního místa.
V Lisabonu
Řízením velké Boží milosti jsme se dostaly my, sestry, do hostující rodiny u mladých manželů, kde jsme se měly jako v pohádce.
Dopoledne byl vždy program v českém centru a odpoledne už jsme byli zacílení na to hlavní, proč jsme přijeli - setkání se svatým otcem. Ve čtvrtek proběhlo uvítání, v pátek modlitba křížové cesty v parku Eduarda VII. V sobotu večer pak vigilíe a o den později nedělní závěrečná mše svatá v parku Urbano do Tejo e do Trancao, kde jsme také nocovali pod širým nebem. Paralelně každý den probíhal v hlavním portugalském centru samostatný program setkání. Možnost svátosti smíření, prezentace různých skupin a děl v církvích, koncerty, workshopy, divadla, zkrátka velký festival. Nicméně dostat se do centra, kde se odehrával tento hlavní program, bylo minimálně na půl dne... Jednou jsme to zkusili a stačilo... :-)
Jsem velmi vděčná za tuto životní zkušenost a možnost být součástí tohoto společenství lidí, kteří chtěli oslavovat Boha.
A chci vás povzbudit, pokud netrpíte agorafobií, nebo klaustrofobií, máte rádi dobrodružství, spousty lidí a vjemů, nechybí vám aspoň drobný orientační smysl, ovládáte nějaký cizí jazyk, rozhodně neváhejte a na světové dny mládeže vyrazte.